Pojďte do toho!
Ať už v horách nebo v nížinách, trailový běh je velmi atraktivní záležitost. Nejen, že vás donutí sáhnout si na dno, ještě vám přinese plno vnitřních zážitků, když budete probíhat otevřenou a člověkem neporušenou nebo velmi málo ovlivněnou přírodou.
Když se v běžeckých kruzích vysloví slovo trail, rozdělí se přítomní obvykle na dvě skupiny. Jedné ihned zasvítí oči a druhá nechápavě kroutí hlavou. Trail v angličtině znamená „cesta, pěšina, stezka.“ Dříve toto označení používali běžci pro terény vedoucí ve vysokých horách, na nichž bylo nutné překonat velké převýšení. Dnes se tímto výrazem označují cesty a stezky s přírodním podkladem vedoucí klidně i mezi poli. Mohou vést klidně i tři metry od dálnice. Jinými slovy, trail dnes můžete běhat i ve městech.
Tak, či tak, trailový běh vám vždy poskytne jiný zážitek, než běh po rovných a zpevněných cestách. Trailový běh vám rozhodně vždy pomůže zpestřit váš trénink a navíc má mnohem větší tréninkový efekt, než běh po silnici a zpevněných – rovných, cestách. Jeho výhody jsou zřejmé. Čím méně schůdný terén, tím více je běh fyzicky náročnější. Kdo trailový běh jednou sám vyzkoušel, naučí se jeho výhody rychle ocenit.
Tréninkový přínos trailového běhu není nic nového pod sluncem. Toto již dávno znali Zátopek – Zátopkovy okruhy v Houšce. Vzpomeňme si na Rona Clarka a jeho běhy v buši nebo již v minulých dílech zmiňovaného Vlastimila Zwiefelhofera jeho trénink v čerstvě vyorané brázdě. Všichni tito a mnozí jiní vynikající zahraniční běžci minulosti, běžci ověnčení světovými rekordy a olympijskými medailemi, běhali v tréninku minimálně jednou týdně přes „hory a přes doly“, aby natrénovali sílu, rychlost, koordinaci a vytrvalost. Jenom se tomu tehdy neříkalo trailrunning, ale fartlek, neboli hra s rychlostí. Jak vidíte – všechno už tu bylo.
